V současné epoše, která se vyznačuje kulturním relativismem a náboženským pluralismem, znatelně vzrůstá počet nepokřtěných dětí, a s tím také naléhavost otázky po jejich spáse v případě smrti. Církev si jasně uvědomuje, že spása je dosažitelná výhradně v Kristu prostřednictvím Ducha svatého. Jakožto matka a učitelka však nemůže nepřemýšlet o údělu všech lidí stvořených k obrazu Boha, což platí zvláštním způsobem o těch nejslabších a o těch, kdo ještě nedosáhli užívání rozumu a svobody. Tradiční nauka hovořila o limbu, tedy stavu, v němž duše dětí, které umírají nepokřtěné, netrpí žádnými tresty, neboť se nedopustily osobních hříchů, nezasluhují však z důvodu prvotního hříchu odměnu blaženého patření. Tato teorie, vypracovaná teology ve středověku, se nikdy nestala součástí dogmatických definic učitelského úřadu, i když ji magisterium ve svých výrocích zmiňovalo až do II. vatikánského koncilu. Tato studie Mezinárodní teologické komise dospívá k závěru, že existují teologické a liturgické důvody pro naději, že děti, které zemřely nepokřtěné, mohou být spaseny a uvedeny do věčné blaženosti, i když zjevení o tom nepodává výslovné učení. Dokument představuje užitečný nástroj k opravdovému porozumění a prohloubení této problematiky, která nemá pouze naukovou povahu, nýbrž je spjata rovněž s naléhavými pastoračními otázkami nemalého významu.