Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího… Tak to vyznáváme při každé nedělní bohoslužbě a už od nejútlejšího dětství, či případně od prvních kroků na cestě za Kristem, se učíme oslovovat tohoto všemohoucíhoBoha slovy „Otče náš“. Je však synovský (resp. dceřiný) vztah k nebeskému Otci též tou nejzákladnějšíosnovou, na níž je utkáván náš běžný každodenní život? Není víra v Boha Otce pouze jednou ze vznešených pravd, k nimž se sice hlásíme, ale pro jistotu (či z velké úcty) je radši necháváme bezpečně uloženy někde veskřínce se svátečními šaty?

Francouzský dominikán Jean-Claude Sagne ve své knize ukazuje, že víra v Boha Otce mezi sváteční a tudížmálo používané oděvy rozhodně nepatří. Ukazuje, jak živý vztah k nebeskému Otci prozařuje všechny oblasti lidského života a naplňuje je svobodou a radostí.