Luc-Thomas Somme OP (* 1960), profesor morální teologie, v letech 2004–2006 byl děkanem Teologické fakulty Katolického institutu v Toulouse, v letech 2006–2011 vedoucím katedry morální teologie na University of Fribourg, v letech 2013–2018 působil jako rektor Katolického institutu v Toulouse.

Zbožštění představuje jakýsi neuskutečnitelný sen smrtelného lidství, ale také podivuhodný příslib předávaný od věků křesťanstvím. První lidi přivedlo k tragickému oddělení od Stvořitele to, že chtěli být jako bohové, sami ze sebe určující dobro a zlo. Nárokování autonomie jim ovšem přineslo nejhorší odcizení, otroctví hříchu. Ale to, co jejich pýcha rozvrátila, bylo Božím milosrdenstvím zase napraveno. Syn Boží se stal člověkem. Svou pokorou, poslušností a obětí překonal smrt, svým vzkříšením zjednal ztracenou neporušitelnost. Od té doby je život Boží, život věčný, nabízen a předáván lidem tak, že jsou Bohem přijímáni za jeho syny.

Duch adopce, který nám umožňuje vstoupit do Božího synovství a osvobozuje nás tak z otroctví, se ukazuje jako ručitel a podněcovatel naší svobody. Druhý list Korinťanům (3, 17) to ukazuje s výstižnou stručností: „Kde je Duch Páně, tam je svoboda.“ Svoboda nikoli jednat proti Božímu zákonu, ale naplnit ho dobrovolně a podle tíhnutí, které v nás je. Právě toto zvnitřnění, jež je zajištěné přebýváním Ducha svatého v duši naplněné milostí, umožňuje, že takový pohyb není naší svobodě ani cizí, ani protichůdný. Taková svoboda tedy nemá nic společného s nějakým potěšením z možnosti vzpoury proti Otci. Triumf synovy svobody nespočívá v adolescentní opozici vůči rodičovské autoritě, ale v ocenění přijaté lásky, jakož i ve vzájemnosti, která z toho plyne. To náleží k vyzrálosti dospělého věku.

Nakonec se zastavme u příkladu, který dává svatý Tomáš teologům všech časů. Tento muž, jehož schopnost systematizace ani úctu k rozumovosti není třeba prokazovat, zde v pokoře odhaluje kontemplativní podklad kazatele. Více než jinde zde platí, že si nenárokuje vysvětlení, redukci či rekonstrukci Božího tajemství. Má v úmyslu ho obdivovat, vstoupit do něj a uvést tam i druhé. Klíčem k tomu je právě Boží slovo. Co by mohlo lépe uvádět k Božímu Synu, věčnému Slovu? V něm je pramen života, v jeho světle vidíme světlo (viz Žl 36, 10).