František z Pauly (1416–1507) se jako sedmnáctiletý rozhodl odejít do jeskyně u Cosenzy v Kalábrii, kde poté žil dlouhá léta jako poustevník. Svým kajícím životem přitáhl velký počet následovníků a založil poustevnickou kongregaci, změněnou později v přísný Řád Nejmenších bratří. Papež Alexandr VI. nazýval Františka z Pauly věrným napodobitelem Krista a druhým Františkem z Assisi. Prostí lidé z Kalábrie ho nazývali otcem. Spolubratři, kteří s ním přicházeli do styku, poznali na vlastní kůži pevnost jeho charakteru, rozhodnost i zdravou tvrdohlavost, s kterou usiloval o život v duchu řehole. Vyžadoval pokoru a odříkání především od sebe, a tak jeho spolubratrům nevadila určitá přísnost, s kterou je řeholním životem provázel. Morosiniho kniha je plodem dlouhodobého historického zkoumání a představuje zatím nejspolehlivější životopis sv. Františka z Pauly. Přístupným a poutavým způsobem jsou zde zachyceny rozhodující události světcova života i doby a jeho význam pro univerzální církev.