Nauka sestry Mary David je hluboká, prožitá, a zároveň velice „při zemi“. Je z ní cítit nejen nezlomná chuť žít a naplnit svůj život dobrem, ale i vřelé lidské srdce, porozumění pro lidskou slabost a nestálost. Zjevně se v mnohém inspirovala svatou Terezií z Lisieux a také svatým králem Davidem, po němž přijala své řeholní jméno. Až na výjimky v knize najdeme její úvahy nad otázkami, které si nekladou zdaleka jen mniši a mnišky: Jak žít v osobním vztahu s Bohem, kterého nevidíme? Co si počít se svými emocemi? Kde čerpat radost a naději uprostřed zkoušek a nesnází? Jak zvládat život s lidmi, kteří nám nesedí? Jak dělat velká životní rozhodnutí? Co je smyslem utrpení, jak se dá „zužitkovat“, když ho nelze odstranit? Jak vůbec souvisí svoboda a vydanost, svoboda a láska schopná úplného sebedarování? A tak dále… Není divu, že svěží duchovní nauka sestry Mary David oslovuje stále větší množství lidí.

Slovo úvodem – opat Samuel Lauras

Sestra Mary David (vlastním jménem Michelle F. Totah, 1957–2017) žila jako mniška v benediktinském opatství svaté Cecílie, které se nachází na Isle of Wight v Anglii. Vyrůstala v USA, narodila se ve Filadelfii. Studovala na Loyola University, University of Virginia a v Oxfordu. V roce 1985 ukončila slibnou pedagogickou kariéru a k údivu rodiny i přátel vstoupila do kláštera. Po dvě desetiletí až do své předčasné smrti doprovázela novicky, a to s velkým zápalem, moudrostí a vtipem.