Kniha sleduje přátelství Terezie od Ježíše (1515–1582) s Jeronýmem od Matky Boží Graciánem (1545–1614) na pozadí reformy karmelitánského řádu. Nejprve stručně nastiňuje různé náhledy na význam přátelství a mezilidských vztahů v duchovní tradici. Následně představuje Tereziiny nejvýznamnější přátelské vztahy a ukazuje, jakým vnitřním vývojem v této oblasti života procházela. Poté se zaměřuje na nejhlubší vztah, který Terezie prožila: na přátelství s Jeronýmem Graciánem, prvním provinciálem bosých karmelitánů. Toto přátelství trvalo posledních osm let jejího života (1575–1582). Mělo rozměr přirozeně lidský, ale i duchovní a praktický. Terezie s Graciánem si navzájem sloužili duchovními radami, společně uvažovali o reformě karmelitánského řádu a uváděli ji do praxe. Jednotlivé roviny přátelství a jejich vývoj jsou v knize analyzovány rok po roce spolu s dějinnými událostmi, které je ovlivňovaly. Důkladné studium pramenů, včetně rozsáhlé části Tereziiny korespondence, nám zprostředkovává její životní praxi a nauku o přátelství a lásce k bližnímu a umožňuje nám hlouběji porozumět přirozenému a lidskému rozměru její osobnosti a jeho začlenění do vztahu s Bohem.