Osud každého z nás je spjatý se Zemí a s lidmi. Ztráta pevné půdy pod nohama, strach o své milované, ztráta domova - to jsou osudové mezníky, které nás dříve či později zaskočí. V ohrožení života, v existenciální úzkosti pak slova VÍRA, LÁSKA, NADĚJE nabývají konkrétní podobu.

Trojnovela Tančila jsem v synagoze sleduje očima hrdinky Františky pouť člověka zmítaného protichůdnými pocity. Hrdinka příběhu neví jak nakládat s láskou, modlí se a zároveň si zoufá, je smýkána dobou a jejími imperativy. Ale její duše hledá klid a nachází jej v usmíření.