Svátost smíření je krásná část kněžské služby. Člověk při ní zažije nejedno úžasné Boží působení. Hodně se také při této službě naučí o Bohu i o lidech. Někdy jsou kajícníci takřka fascinováni svými hříchy a jejich vyznáváním, a nikoli živým Bohem. Dospělí lidé někdy přijímají tuto svátost jako v dětství; v dospělosti už s tím nic dalšího neudělali. Někteří křesťané ke zpovědi ani nepřijdou, protože ji vnímají jako něco odpuzujícího, nepřístupného a nepochopitelného.
Autor se nám v těchto úvahách snaží co nejvíce přiblížit velikost Božího působení. Hříchy není radno zlehčovat. Uvědomme si však, že hříchy mají všichni lidé, zatímco odpouštějícího Boha znají v plnosti jen křesťané. A toto poznání je nesmírným darem, které je třeba dopřát každému v co nejvyšší míře.
Aleš Opatrný nezpochybňuje, jak je tato svátost potřebná či dokonce povinná. Chce ale hlavně ukázat, jak je skvělá. Díky jejímu slavení ve víře může odpouštějící a uzdravující Trojjediný Bůh stále více zářit v našich životech a my mu můžeme stále více důvěřovat.